Na moře jezdíme trávit nádherné slunečné a pohodové dny. Většinu času strávíme v šortkách a tričku nebo se opalujeme. Nezbytnou podmínkou je vzdušná obuv pevně připnutá k noze s podrážkou nezanechávající černé šmouhy na podlaze. Obuv používaná do tělocvičny vyhovuje. Chodit po palubě lodi naboso je nebezpečné. Z paluby lodi vyčnívá spousta výstupků, kladek a úchytek, jsou v ní prolisy a okna. Nakopnutí bosou nohou je bolestivé.

Moře je živel a občas vystrčí zuby. Obloha se zatáhne a fouká vítr. Na tyto chvíle je třeba být připraven jako při výletu na hory. Doporučuji košile, vesty, větrovky. Windstoperové materiály jsou výhodou, dá se však vydržet i bez nich. Vítr na lodi je nepříjemný v kombinaci s vlnami, které postupně zvedá. Při vlnách vysokých kolem 1 metru již nedoporučuji schovávat se v podpalubí lodi. Příznaky mořské nemoci se v podpalubí dostavují obvykle nečekaně rychle. Je tedy výhodnější strávit čas na palubě. Metrové vlny palubu již pravidelně nepravidelně sprchují slanou mořskou vodou. Před tou je třeba se chránit. Deštníky nejsou použitelné, jednorázové pláštěnky z tenkého polyetylénu vydrží pár desítek minut. Vhodné jsou pevné pláštěnky a nepromokavé kalhoty a bundy. S výhodou se používají rybářské nebo vojenské protidešťové obleky. Protože na lodíme sedíme, je nutno chránit také nohy vhodnými nepromokavými kalhotami a gumáky. Klasické černé gumáky ale ne, protože černí podlahu. Rybářské gumáky s hnědou podešví vyhovují, jsou cenově přijatelné a dá se pro ně najít použití i mimo loď. Existují také speciální yachtařské kalhoty, bundy, boty a gumáky. Jejich cena je vysoká a má smysl je pořizovat v případě, že kouzlu moře podlehnete a hodláte na moře jezdit pravidelně.

Z hlediska dalšího oblečení používám přirovnání k výbavě na běžky. Tedy včetně rukavic, kulichů a čelenek. I v teple 20^oC, při silném větru spojeném se sprchováním mořskou vodou, je po hodině pořádně zima.

Při krátké bouři trvající jednu nebo dvě hodiny se dá vydržet i bez výše uvedené výbavy. Je třeba si ale uvědomit, že chytne-li nás bouře na moři není možno před ní z lodi utéci schovat se. Ze zkušeností posádek vím, že první hodina bouře je adrenalin. Je to něco nového, úžasného. Člověk si plně uvědomí mohutnost a sílu mořského živlu. V druhé hodině již námořníci bez výše uvedené výbavy řeší těžké dilema, zda bude lépe zmrznout na palubě nebo v teple podpalubí čelit mořské nemoci. Ti, kdo zvolili druhou variantu následně přemýšleli čím nahradit chybějící kbelík, který marně hledají k přemístění obsahu žaludku, následně žaludečních a snad i jiných šťáv.

Na závěr této stránky veselá historka:

Na jedné plavbě s velmi zkušenou posádkou jsme cca ve 14,00 hodin rozhodovali, zda utečeme před přicházející bouří do blízkého přístavu nebo zda „jdeme do toho“. Zkušená posádka rozhodla jednomyslně DO BOUŘE!!!! Bouře přišla kolem 17,00 hodiny. Asi ve 2,00 se podařilo dosáhnout přístavu, kde loď přistála. Posádka se začala usmívat a vzpomínat na předešlé minuty, tehdy kruté teď již veselé. Jeden námořník asi půl hodiny beze slova poslouchal své kamarády a pak pronesl větu, kterou zapisujeme do kroniky:

„Já se na tu bouři tak těšil, a nic z toho nevím. Já ji celou problil.“