Plavba  - 30. srpna  až 13. září 2008

Absolvujeme první plavbu v Řecku. Máme objednánu loď Bavaria 46 Cruiser. Je to nový typ lodě Bavaria pro rekreační plavbu. Ta naše je vyrobena v roce 2005. Základ posádky tvoří zkušené námořnické rodiny Nejedlíkových (Jarda, Hana a Karel) a Matějovských (Láďa a Iveta). Společně jsem absolvovali několik plaveb v Chorvatsku, také expedici na Elbě, Korsice a Sardinii.

Posádka je doplněna iniciátorem této akce Jožkou, který přizval na akci Danu, Standu a Elišku. Doma musí bohužel zůstat náš velký fanda a kamarád Přáda.

Pro přesun do Athén, výchozího místa, poprvé volíme letadlo. Cesta z Vídně do Athen proběhla bez problémů. V letadle jsem se seznámil se slovenskými námořníky, kteří vyprávěli o zkušenostech z řeckých vod. Každá informace dobrá. Haně se nelíbilo, že během dialogu jsme vyprázdnili láhev vodky.

Hotel z pátku na sobotu jsme měli objednán přes internet (www.hotel.de) . Vše fungovalo. Večerní procházka pod Akropolí byla nádherná.

V sobotu jsme dorazili do mariny. Po vyhledání stánku společnosti Kavas jsme byli pohlceni jejich systémem. Chtějí druhý kapitánský průkaz. Nemáme. Spokojují se s prohlášením „co skippera“, že umí řídit loď. Poprvé mi byla předána loď technikem kompletně, včetně vyzkoušení a vysvětlení všeho.

Loď se jmenuje KOS 46.1.

Drobné závady odstraňovali do 17 hodin, tak jsme již nevypluli.

V neděli ráno nás překvapil majitel společnosti pan Vagelis Kavas, který osobně na každou ze svých lodí přinesl čerstvý chleba.

Po proškolení posádky jsme vypluli. Cvičení na moři byla krátká, loď se chová skvěle. Na plné plachty jsme vypluli na zadobočák vstříc zážitkům. Loď plula při větru 15 uzlů rychlostí 7,5 uzlu. Po obratu na otevřené moře se vítr zvednul. Podle velikosti plachet, na které jsme refovali, a podle vln docházíme k názoru, že i když větroměr ukazuje 25 až 28 uzlů, fouká kolem 35 uzlů. To vysvětluje i krásný poměr rychlosti lodě a rychlosti větru.

Při jednom z obratů přestává fungovat levé kormidelní kolo. Jsme do 5 Nm před olympijskou marinou, tak balíme plachty a dále pokračujeme na motor. V olympijské marině nás nechtějí, posouváme se do následné zátoky. Ve městě Lavrion zaujímáme jedno z mála volných míst. Přistáváme ve velkém větru. Posádka je skvělá. Napoprvé se vyvazujeme bez problémů u mola. Telefonicky domlouváme servisní zásah na zítřek na 11,00.

Pondělí. K našemu údivu 10,45 se hlásí servisní technici a začíná oprava. Za dvě hodiny byla loď opět v pořádku. Zaplatil jsem 150 Eur. Majitel osobně nám zakázal vyplout. Zítra musíme zpět do Saronského zálivu. Na Kyklady můžeme až ve středu.

Úterý. Chceme vyplout v 9 hod. Zjišťujeme, že nebude tak jednoduché natankovat vodu. Připadám si jako v pohádce jak šla slepička kohoutkovi pro vodu. Každý, koho se zeptám („Kde najdu člověka, který mi dokáže pustit vodu“) mne někam pošle. Při pátém dotazu se kruh uzavírá. Zjišťuji, že jsem se měl domluvit v neděli večer při placení stání v přístavu. Nyní hledím na zamčený kontejner (kancelář) s hluchým telefonním číslem… Náhle vidím vyplouvající loď, kterou vyprovází zřízenec. Ano, načerpám ti vodu, ale musíš loď přistavit k mému potrubí. Vyplouváme k přeparkování. Vítr fouká v poryvech z boku. Těsně před zajetím mezi lodě přichází náhlý poryv, který mou loď nekompromisně stáčí na vedlejší. Posádka se snaží zabránit kolizi, ale 15 tun rukama zastavit nelze. Zastavujeme se o vedlejší loď. Náš přídavný motor lehce přeráží 3 sloupky. Cena vodu je příznivá = 6 Eur za kubík. Po dotankování vyrážím s Vláďou do místních námořnických prodejen zjišťovat informace, kolik může stát uchycení sloupků. Nacházíme dva typy. Jeden stojí 17,50 druhý 28,80 Eur. Myslíme si, že stovka na to bude stačit. Za několik desetiminut přichází paní a vyzívá mne k prohlídce poškozené lodi. Beru syna pro lepší komunikaci v angličtině. Nestačíme se divit. Kromě ulomených tří sloupků je nám ukázána odřená bordová lišta lodi a lehce poškrábaný bok. Těžko se diskutuje o stáří uvedených poškození. Paní je nekompromisní. Platíme „školné“ 400 Eur. Zuřím… Na vodu dostávám 50% slevu (3 Eura).

Vyplováme. Při větru kolem 25 uzlů na zaďák stačí pouze „kapesník“ genoay a loď se rozjíždí přes 5 uzlů. Za nedlouho vítr slábne, rozbalujeme postupně genoau celou, následně přidáváme hlavní plachtu. Respektujeme přání majitele a vracíme se do Saronského zálivu. Kolem třetí hodiny slábne vítr natolik, že vlny znemožňují slušnou plavbu na zadobočák. Měníme kurz tak, aby foukalo z předoboku. Při tomto větru to jde. Zanedlouho připlouváme do mariny Vouliagmeny. Po několika kruzích a hledání místa přistáváme. V ten moment přibíhají zřízenci, aby nám sdělili, že zde není pro nás místo. Přistávací manévr se ale nedá (po ranních zkušenostech) zastavit. Dostáváme informaci, že nocování stojí 150 EUR a to ještě není jisté, jestli nám manažer povolí zůstat. Odplouváme. Ve vedlejší zátoce Varkiza je malý přístav plný. Přeplouváme nádhernou zátoku s písčitými plážemi a kotvíme.

Středa. Vyplouváme za téměř úplného bezvětří. Dvě hodiny jedeme na motor. Po vyplutí ze Saronského zálivu se zvedá vítr podle předpovědi počasí. Záhy letíme rychlostí kolem 8 uzlů na zadobočák. Loď jede jako by si zpívala, kormidlo reaguje lehce a máme pocit, že si konečně budeme užívat. Náhle se ozve rána. Zjišťuji, že nevydržela kladka kikingu. Při bližší prohlídce vidím značně degradovaný povrh plastového úchytu. Jsem sprostý docela nahlas. Společně se synem uvazujeme kikingové lano ke stěžni a pokračujeme. Brzdíme loď tak, aby nepřekračovala rychlost 7,5 uzlu. Je z toho krásné cvičení, neboť podle poryvů větru neustále refujeme a rozbalujeme obě plachty. Aspoň jsme se to naučili tak, že už můžeme na závody. Umíme refovat a zpětně rozbalovat obě plachty aniž bychom měnili směr a rychlost plavby. Přistáváme v nádherném městečku Livadhion na ostrově Serifos. Tady je konečně život jižního turistického městečka. Po 9 hodinách plavby píšu do lodního deníku 58 uplutých mil. Zítřejší cíl stanovuji Santorini, se kterými jsem se již v duchu loučil. Vodu tankujeme ihned (5 Eur) na připojení elektřiny není místo ve rozvaděči.

Štěstí přeje. Vidím člověka, který obchází kolem plnou náruč nejrůznějších elektro věcí a kroutí hlavou. Přicházím k němu a zjišťuji, že tento člověk již má všechny redukce a převodníky, ale než je sehnal, někdo jiný zabral poslední volnou zástrčku. Já mám rozdvojku. Úsměvy na tvářích a za chvíli je dalších 5 lodí připojeno. V 22 hodin se objevuje nevýhoda tohoto řešení. Elektřina vypíná. Zjišťuji na molu jméno kavárny, kde se prodávají karty na elektřinu. Hledám. Na jméno kavárny nikdo z místních nereaguje. Zkouším dotaz, kde koupím kartu na elektřinu. Toto je to kouzelné slovo. Nacházím diskotéku v plném varu, kde není slyšet slovo. U baru zjišťuji, že karty se prodávají na 1 kWh. Toto vysvětluje, proč všechny zásuvky svítí, kromě naší pětilodní. Kupuji za 1 Eur další kilowatu a znovu rozsvítím naše soulodí.

Čtvrtek. Čeká nás dlouhá plavba. Budím posádku v 6 hod. Ještě je tma. Nepředpokládal jsem tmu a jsem lehce rozmrzelý. Posádka vstává, tak je třeba začít vykonávat činnost. Hana jde pro čerstvý chleba. Za chvíli se vrací. Večer jí v pekárně řekli, že otevírají ráno v 6 hod. Informaci, že pekař bude mít chleba až v 8 hod nepovažovali za nutnou. Než posnídáme vychází slunce. Nálada se zlepšuje. Vyplouváme do krásného dne. Fouká bočák, plujeme na plné plachty. V poledne vítr slábne a stáčí se tak, že jej máme přímo ze zadu. Zkoušíme plout na motýla. Ve velkých vlnách, jimž neodpovídá síla větru, je velmi těžké loď držet v kurzu, ale Vláďa bojuje statečně. Po další hodině vítr klesá, loď zpomaluje. Dojezdový čas se posouvá za půlnoc. Balíme plachty a uháníme na motor. Santorini dosahujeme těsně před západem slunce. Chystáme vjezd do přístavu Vilkhada. Podle průvodce je první vjezd do tohoto přístavu adrenalinový. Před přístavem jsou těsně pod vodou staré vlnolamy. Plavební dráha mezi nimi není vyznačena. Slunce již je tak nízko, že se těžce rozeznává barva mořské vody. Kurz od žluté bojky na modrý hotel uvedený v průvodci se liší od skutečnosti. Opatrně vplouváme. Dvakrát musíme brzdit před potopenými vlnolamy. Nakonec Vláďa nachází asi 10 metrovou díru kterou proplováme. Podle průvodce má být vjezd mezi potopenými moly široký 400 metrů… Vjíždíme do přístavu. Podle průvodce je hloubka na vjezdu pouze 1,6 metrů. Hledáme kudy… Záchrana. Z mola nás začíná navádět místní zřízenec. Díky jeho pomoci přistáváme těsně vedle mělčin. Nepochopili jsme z gestikulace zřízence, že přístav nemá mooringy. Bojky, které jsme považovali za vyznačení plavební dráhy, jsou ve skutečnosti bojkami vyvazovacími. Přivazujeme se k vedlejší lodi. Přichází sólo pro plavce Káju. Vrhá se do vody a plave s lanem k vyvazovací bóji. Na zpáteční cestě přináší háček, který na bojce uvíznul. Jsme stabilizováni. Konstatujeme, že nejpravdivější informace v průvodci uvedená je, že se jedná o adrenalinový vjezd do přístavu. Než jsme si vydechli (vypili pivo) objevují se na přístavním molu Vašek a Lenka Frebortovi. Velké setkání. Vašek se po večeři vrací sám. Sedíme do půlnoci v kokpitu. Vašek nám sděluje důležité informace, jak poznat během jediného zítřejšího dne co nejvíce z krás ostrova Santorini.

Pátek. Jožka se Standou vyrážejí hned po snídani zajistit půjčení aut. Za nedlouho přijíždějí na molo až k lodi tři auta. Sepisujeme smlouvy (110 Eur za tři auta) a postupně vyrážíme. Díky autům stíháme za jediný den poznat všechny nejvýznamnější místa ostrova podle doporučení Vaška. Města Oia a Fíra jsou překrásná. Hana konstatuje, že prospekty a fotografie nelžou. Večer se scházíme v 23,00 v hospůdce nad přístavem. Odevzdáváme auta majiteli hospody a současně autopůjčovny. 

Sobota. Předpověď počasí hlásí na neděli a pondělí velké větry a vlny. Chceme dosáhnout ostrova Milos. Ze Santorini je hodně protivítr. Jedeme na motor a získáváme proti větru výšku. Po pěti hodinách plavby na motor konečně vytahujeme plachty. Houpání lodi na vlnách výrazně zmenšuje. Závěrečných 10 mil mezi ostrůvky sousedícími s Milosem proplouváme z časových důvodů opět na motor. Přistáváme u městského mola již za šera.

Neděle, Pondělí. Podle předpovědi počasí se na moři žení čerti. Volíme prohlídku ostrova. Opět využíváme služeb autopůjčovny. Tentokrát je cena 35 Eur za auto na 24 hod. Volíme čas od 17,00 neděle do 17,00 pondělí. Večerní program věnujeme překrásné rybářské vesničce Klima, antickému divadlu a katakombám v Tripisi (jsou uzavřené díky archeologickým pracem) a hlavnímu městu ostrova Plaka. Druhý den nejprve hledáme sirné prameny. Místo nich nacházíme opuštěnou geotermální elektrárnu. Dále se věnujeme krásám pobřeží. Polonia, Filakopi, Sarakino, Mandrakia. Jedno místo krásnější než druhé.

Část posádky věnuje oba dny relaxaci na místních překrásných pískových plážích.

Až jednou Řekové objeví turistický ruch, bude ostrov Milos perlou v oblasti, píše průvodce. Dáváme mu za pravdu.

Úterý. Vstáváme o půl sedmé, čeká nás poslední dlouhá plavba přes moře, abychom se dostali do oblasti poloostrova Peloponesos. Po předchozích dvou větrných dnech očekáváme rozbouřené moře. Skutečnost je lepší. Vítr však fouká přímo proti nám, tak plujeme na motor. V 11 hod se vítr stáčí správným směrem. Rozbalujeme plachty. Přibližujeme se k cestám, které zřejmě Řekové využívají. Na obzoru se objevují 3 plachetnice současně. Tento úkaz je pro nás novinkou. Po 14 hodině vítr padá. Dáváme si koupání na volném moři. Po koupeli doplouváme už na motor k ostrovu Hydra (Idhra). Hlavní přístav ostrova Limin Idhra je přeplněn. Lodě kotví zádí ke břehu. V okamžiku kdy vplouváme do malé zátoky přístavu, vytváří se již třetí řada lodí na sobě. Posádka svorně konstatuje, že takovýto adrenalin nechce. Přesouváme se do vedlejší zátoky, kde pohodlně kotvíme na volnou kotvu. V zátoce přibývá lodí. K setmění je nás tu již asi patnáct. Místní lodní taxi odváží námořníky z vedlejších lodí do města. Na zdejší poměry nečekaná aktivita.

Středa. Poslední tři dny nás již čekají pouze krátké úseky. Chceme si užít rekreace. Kotvu zvedáme o půl dvanácté. Hned po výjezdu ze zátoky rozbalujeme plachty. Vítr je v poryvech od 10 do 20 uzlů. Tak neustále refujeme a rozbalujeme plachty. Dobré cvičení. Po třetí hodině dosahujeme města Poros na stejnojmenném ostrově. Podél města je úzký průliv moře, který odděluje ostrov Poros od poloostrova Peloponesos. Plavební dráha není široká. Eliška zaujímá místo u hloubkoměru a neustále hlídá, abychom neuvízli na mělčině. Vidíme českou loď, kterou známe ze včerejška. K vyvázání vedle ní nás láká místní hospodský. Bohužel místo je pro naši loď příliš malé. Plujeme dále. Obeplouváme městský trajektový přístav. Za ním se objevuje prostor pro kotvení plachetnic u městské promenády. Na podruhé volíme nádherné místo, přímo proti místním jachtařským kavárnám s internetem. Poprvé vidíme, že se Řekové hlásí k jachtingu.

Čtvrtek. Přesouváme se od městského mola do nejbližší zátoky s malebnou pláží. Užíváme si relaxace. Před 13 hodinou vyplouváme. Nefouká skoro vůbec nic. Potřebujeme překonat asi 10 mil. Při větru kolem 6 uzlů, navíc přímo proti nám, by to bylo na dlouhé plachtění. Nechce se nám. Přesouváme se hladce na motor do městečka Aigina na obdobně nebo stejně se jmenujícím ostrově. Kotvíme přímo na městské promenádě. Aigina je výletní malebné městečko. V průvodci se dočítáme, že sem jezdí na jednodenní nebo víkendové výlety atéňané. Je to vidět. Večer se i městský přístav zahušťuje. Přijíždí asi deset lodí. Díváme se na to jako na zjevení. Tolik lodí jsme ve Řecku na vodě ještě neviděli. Závěr je trochu nezvykle akční. Lodě se tlačí do mezer k molu. Pokud to již nejde, kotví a uvazují se k dvěma lodím, které jsou již u mola. V Chorvatsku se tento způsob nepoužívá.

Pátek. Je absolutní bezvětří. Opět volíme koupání ihned v zátoce vedle přístavu. Máme výhled na starobylé antické město – tedy na hromadu kamenů a uprostřed jeden zbytek sloupu. Říká se tomu antické muzeum. Pak překonáváme poslední pár mil do Athén. Před přístavem opět trávíme poslední chvíle na kotvě koupáním. Pak už jen závěrečné doplutí k domovskému molu. Plavba končí.

Sobota. Předáváme loď. Diskutuji s majitelem o stavu v jakém loď byla a co byly příčiny problémů s kormidlem a kikingovou kladkou. Jeho argumenty, že při větru 30 uzlů se nesmí vyjíždět mne ubezpečují o tom, že tato půjčovna není pro mne. Příště si budu chtít půjčit loď u firmy, která chápe, že loď musí být schopna vydržet i pokud přijde bouře. Postupně si vše ujasňuji. Bohužel mi to dochází až teď, nedošlo mi to při přebírání lodě. Loď nemá větrnou korouhvičku, nemá zadní lávku mezi kormidly. Uchycení kikingu odpovídá Bavarii 42 nikoliv 46. Chybí pneumatický tlumič. Chybí zadní fendr. Přídavný motor na gumový člun jsme si nechali před 14 dny dvakrát vyměnit, než jsme dostali funkční. Vyvazovací lana jsou poškozená. Tahle loď není určena pro rekreační jachting, ale pouze ke krátkým přemístěním mezi nejbližšími přístavy. V případě větru se nevplouvá. Pane Kavas, nejste provozovatel lodí, od kterého čekám půjčení slušně vybavené a udržované lodě. Toto poznání mi poněkud kazí dojem z nádherného prostředí Řeckých ostrovů.

Fotky zatím umístil Vláďa na www.bilahora.com

Podívejte se fotky, které pořídila Hana.

Trasa, kterou jsme absolvovali:

 

Sobota

přebírání lodi, odstraňování závad

nevypluli jsme

 

Neděle

Atheny (marina Kalamaki), Olympic marina, Lavrion

 34 Nm (28 plachty)

 

Pondělí

oprava lodi, máme zakázáno vyplout, vítr 8Bft.

 

 

Úterý

Lavrion, Varkiza

 30 Nm (24 plachty)

trasa

Středa

Varkiza, Livadhion (Serifos)

 58 Nm (35 plachty)

trasa

Čtvrtek

Livadhion – Vilkhada (Santorini)

 69 Nm (26 plachty)

trasa

Pátek

prohlídka ostrova Santorini 

 

 

Sobota

 Vilkhada – Adamas (Milos)

 65 Nm (15 plachty)

trasa

Neděle

 prohlídka ostrova Milos

 

 

Pondělí

 prohlídka ostrova Milos

 

 

Úterý

 Adamas – Mandraki (Idhra)

 65 Nm (15 plachty)

trasa

Středa

 Mandraki – Poros (Poros)

 18 Nm (14 plachty)

trasa 

Čtvrtek

 Poros – Aigina (Aigna)

 17 Nm

trasa 

Pátek

 Aigina – Atheny

 20 Nm

trasa 

 Celkem jsme upluli 376 Nm, z toho pouze 156 Nm na plachty.