Plavba - 27. září až 4. října 2008

Přehled trasy, kterou jsme absolvovali:

Sobota	Kaštela, Milna (Brač)	15 Nm (13 plachty)	trasa
Neděle	Milna, Rukavac (Vis)	25 Nm (20 plachty)	trasa
Pondělí	Rukavac, Zelena Špilja, Zaklopaica (Lastovo)	35 Nm	trasa
Úterý	Zaklopatica, Pomena (Mljet)	27 Nm (17 plachty)	trasa
Středa	Pomena, Korčula (Korčula)	16 Nm (11 plachty)	trasa
Čtvrtek	Korčula, Hvar, Palmižana (Pakleni Otoci)	37 Nm (34 plachty)	trasa
Pátek	Palmižana, Kaštela	26 Nm (9 plachty)	trasa
Celkem		181 Nm (103 plachty)

 Složení posádky se zdálo jasné již několik měsíců. Přesto došlo v závěru k turbulenci. Z posádky vypadnul Čonys a Vašek, který měl s sebou vzít ještě kamaráda.

Takže vyplouváme v následujícím složení:

Důstojníci: Jirka (první kormidelník), Soptík, Peťa (vrchní kuchař)

Plavčíci: Olda, Jirka, Stefan a Josef.

Sobota. Cesta do výchozí mariny Kaštela proběhla u obou částí posádky bez problémů. V kanceláři firmy AC nás čeká dobrá zpráva. Původně objednaná loď Leopard je již týden na moři, tak nám dávají náhradní LYNX. Minulý týden na moři nebyla, takže je nachystána pro nás. Ve 13 hod máme přebránu loď. V 15 hod vyplouváme. Fouká vítr ze zadu, takže začínáme pouze s genou. Jirka trénuje funkci hlavního kormidelníka. Po vyplutí z Kaštelanského zálivu rozbalujeme i hlavní plachtu. Loď krásně pluje přímo do Splitských vrat. Za tři hodiny se vyvazujeme v ACI marině v Milně. Krásná plavba, výborný začátek týdne.

Neděle. Vyplouváme ze zátoky Milna do Splitských vrat. Vítr moc nefouká. Volíme koupání. Teplota vody je pod 20°C. Přesněji nevíme. Z přístrojů na palubě ukazuje pouze hloubkoměr. Stefan rozbaluje rybářské nádobíčko. Rozbalujeme hlavní plachtu, abychom se pohybovali alespoň trochu správným směrem. Loď pluje rychlostí jednoho uzle. GPS ukazuje dojezdový čas kolem třetí hodiny ráno. Po 12 hodině začíná foukat správný vítr. Loď pomalu zrychluje. Dojezdový čas je již kolem půlnoci. Za chvíli se vítr zvedá natolik, že plujeme rychlostí kolem 4 uzlů. Za tři hodiny pohodové plavby se přibližujeme k ostrovu Vis. Potřebujeme jej obeplout. Vítr se kolem ostrova točí různými směry. Jdu ke kormidlu a ukazuji posádce jak se hledá vítr. Těmito manévry se za hodinu dostáváme na jižní stranu ostrova, kde se vyvazujeme u bojky v zátoce vesničky Rukavac. Celý den byla maximálně pohodová plavba. Soptík dává na vodu gumový člun, zprovozňuje motor. Expediční výpravu nakonec tvoří pouze Soptík a Olda. Za necelé dvě hodiny se vrací. Gumový člun je plný vody, někudy do něj teče. Na večerní výpravu do hospůdky se v mokru nikomu nechce. Zůstáváme na lodi.

Pondělí. Ráno patří rybáři Stefanovi. Vytáhnul 6 ryb, což absolutní nedosažitelný výkon na všech mých plavbách. Kuchař Peťa začíná přemýšlet jak ryby zpracuje. Vyplouváme na vedlejší ostrůvek k Zelené jeskyni. Nacházíme okamžitě. Soptík spouští gumák. Na dvě skupiny po 4 námořníkách proplouváme Zelenou špiljou. Je to pěkné. Fotografové cvakají naplno. Vyplouváme směr Lastovo. Je bezvětří. Na motor přeplouváme otevřené moře, které je hladké jako rybník. Olej. Koupčka v zátoce Malé Lago. Voda je už teplejší. Přistáváme u mola místní hospůdky. Okamžitě se objevují dva uniformovaní a tvrdí, že Národní park Lastovo je už dva roky. Platíme 20 HRK za osobu. Ještě v květnu jsme neplatili ni

Úterý. Stefan chce opakovat výlov moře. Nedaří se. Pouze jedna ryba. Konstatuji, že je to více než se podařilo komukoliv jinému. V 10,45 vyplouváme. Fouká téměř protivítr. Jedeme na plné plachty maximálně co vítr dovolí. Odpoledne se vítr stáčí, kupodivu správným směrem. Po 15 hodině se dostáváme na úroveň kanálu z Dubrovníku. Vlny jsou větší, než odpovídající vítr. Balíme plachty. Opět jsme absolvovali nádherný den na plachtách. Připlováme do Pomeny – základní osada Národního parku Mljet. U městského mola již není místo, vyvazujeme se v hospůdce ANA. Nikdo zatím po nás nechce poplatky za národní park.

Středa. Ráno se vypravila expedice na prohlídku národního parku. Platit vstupné museli pouze dva. V 11,15 vyplouváme. Hned po vyplutí ze zátoky rozbalujeme plachty.Podle předpovědi by mělo foukat více. Rozbalujeme proto asi 80 % plachet. Vlny jsou větší než odpovídá větru, který jde přímo ze zadu. Zkoušíme motýla. Na metrových vlnách se nedá udržet. Volíme proto klidnější plavbu na zadobok. Není to sice přímý směr, za to se loď zklidňuje. Záhy rozbalujeme plachty na plno. Klidnou plavbou rychlostí do 5 uzlů rychle zkracujeme vzdálenost k poloostrovu Pelješac. Na vjezdu do korčulského kanálu najednou plno lodí. Procvičujeme si pravidla zabránění srážkám na moři COLREG 72. Mezi ostrovy vítr lehá. Volíme dojezd do mariny Korčula na motor. Hned se marina plní spoustou lodí. Než přistane loď vedle nás, pozorujeme jak se daří různým kapitánům zvládat přistávací manévr. Nechybí „netradiční“ manévry. Mezitím kuchař Peťa vaří skvělé jídlo. Řádně nakrmeni jdeme do koupelny a pak hurá do města.

Čtvrtek. Dnes má pršet. Raní nebe je černé. Oblékám protidešťové kalhoty se slovy „musím něčím oblaka zastrašit“. Vyplouváme v 9,30. Hned za marinou vytahujeme plné plachty. Celý den jedeme na zadobočák. Kolem ostrova Ščedro to vychází na motýla. Pomocí uvázaného ráhna držíme motýla asi dvě hodiny. Až kolem 15 hodiny se začínají černá mračna trhat. Věříme, že se dešti tentokrát vyhneme. Z8věreční 3 míle dojíždíme pouze na genou na přesný zaďák. Vplouváme do Hvaru. Výletní lodě jsou pouze tři. Na kotvách stojí taky málo lodí. Připlouváme k poloprázdnému městskému molu. Začínám tušit, že něco nehraje. Jakmile začneme couvat k molu, objevuje se člověk a zuřivě mává rukama. Zakazuje nám přistát. S ohledem na očekávané noční jugo, nechci zůstat na kotvě a přeplouváme na protější ostrov do mariny Palmižana. Zde je poloprázdno. Vyvazujeme se u mola. Zjišťujeme, že přes jednu loď od nás je loď s podnapilými chorvaty, kteří mají na palubě elektrickou kytaru, zesilovač od kapely a hulákají do světa. Peťa servíruje skvělou večeři. Chystáme se na lodní taxi do Hvaru. Podle mých informací stojí jedna cesta 20 kun. Na břehu je tabule s cenou 50 kun. Naštěstí za obousměrnou cestu. Přicházíme na taxi molo. Je zde pusto. Po několika minutách se objevuje člověk. Nabízí odvoz do Hvaru za 100 kun (obě cesty). Informuje mne, že on má rychlé taxi. Pomalé taxi za 50 už dnes nepojede. Vypadá to, že má pravdu. Dává nám slevu 100 kun. Bereme. Nastupujeme na trochu větší gumák. Je už tma. Vyplouváme ze zátoky a motor utichá. Po chvilce neslušných chorvatských slov, zjišťujeme, že se hledá náhradní benzinová nádrž. Soptík zachraňuje situaci půjčením nože. Za chvíli opět vyplouváme. Mladší Jirka konstatuje „netušil jsem, že pojedeme taky na banánu“. Vystupujeme přímo uprostřed města. Domlouváme čas zpětného odjezdu. Absolvujeme dvouhodinovou procházku nočním Hvarem. Je tu již pusto. Obvykle plná promenáda zeje prázdnotou. V jednou ze dvou ještě otevřených stánků kupujeme levandule. Na přístavním molu, obvykle plném jachet jsou dva katamarany a jedna plachetnice. Divím se, proč nás vyhodili od mola… Ve smluvený čas čekáme, zda se objeví náš taxík. Asi do 10 minut se objevuje. Cesta zpět do Palmižany je snad ještě větší adrenalin než cesta tam. Štastně vystupujeme u své lodě. Dáváme si kořalku na zklidnění a jdeme spát.

Pátek. Posádka vyráží na prohlídku místní botanické zahrady. Následují adrenalinové výstupy na stěžen pomocí sedačky a lana – spinakrového výtahu. Účastní se Olda a důstojník Jirka. Pak již vyrážíme na závěrečnou plavbu do domovského přístavu. Fouká zaďák. Vytahujeme plné plachty. Odpoledne vítr lehá. Vyslékáme trika a dopřáváme si poslední opalování, koupání. Chybějí čas dotahujeme jízdou na motor. Závěr plavby v úplném bezvětří.

Sobota.V noci na sobotu přichází opět bora a přináší désť. Odevzdáváme loď a vystěhováváme v dešti. Uvědomujeme si, že včera byl poslední krásný letní den. Podle chorvatského technika jsme byli poslední posádka letošní sezóny, která si užila tepla a nezmokla. Do konce sezóny se čeká už jen déšť a zima…