Plavba - 26. června až 3. července 2010

(píše Jarda Nejedlík, kapitán/skipper)

Této plavby se účastní celkem 6 námořníků.

Důstojníci: Vláďa Matějovský (vrchní kormidelník), Jirka Oberhel (kuchař)

Mužstvo: Standa, Kuba, Miloš

Půjčujeme loď Bavaria 46 od společnosti Cruceros Canarios SL (Canarias Yacht charter), výchozí a cílový přístav Puerto Calero, Tinajo, Lanzarote

Trasa:

Sobota	Nevypluli jsme	.. Nm / Nm na plachty
Neděle	Puerto Calero, Gran Tarajal (Fuerteventura)	52/47
Pondělí	Gran Tarajal, Puerto Morro Jable	23/20
Úterý	Puerto Morro Jable, Puerto Del Castillo	50/40
Středa	Puerto Del Castillo, Marina Rubikon (Lanzarote)	43/38
Čtvrtek	Nevypluli jsme
Pátek	Marina Rubicon, Puerto Calero	25/23
Celkem		193 Nm / 168 Nm plachty

Před odjezdem

Důstojníci a mužstvo vyrazili již týden dopředu. Po víkendovém pobytu v Madridu, kde snad navštívili místní koridu, jsou již na místě a aklimatizují se na místní podmínky.

Já odlétám v pátek 25.6. přes Londýn za nimi.

Předpověď počasí vypadá příznivě. Mělo by celý týden stabilně foukat ze severu, rychlostí 15 až 20 uzlů, což je 4 až 5 Bft (stupňů Beaufortovy stupnice). Na Kanárských ostrovech jsou akcelerační zóny, kde se mezi ostrovy rychlost větru může zvednout až o 2 Bft. Takže toto bude adrenalin.

Pátek, sobota

Dopravil jsem se letecky z Prahy přes Londýn na Lanzarote se společností EasyJet. Vše fungovalo bez problémů. Kluci mne čekali na letišti. Jedeme do mariny, kterou kolegové již znají. Zjišťuji, že charterovka zde nemá kancelář. Pomocí dobré ženy z konkurenční společnosti se orientujeme. Asi za půl hodiny přichází slečna od naší charterovky. Máme nasmlouváno převzetí lodě v 17 hod. Daří se domlouvat, že to bude v 15,00. Naše loď měla včera havárku, takže souhlasím s náhradní lodí Dofour 455. Loď je z roku 2008 a zdá se, že ve výborném stavu. Přebírání proběhlo dokonale. Asi 1,5 hod jsme chodili po lodi a vyzkoušeli jsme všechno. Dostal jsem spoustu informací, které obvykle buď nemám nebo se k nim pracně dostávám. Asi jsem získal důvěru, protože při vyplňování papírů po mne nechtěl žádnou licenci. (Pro jistotu mám českou i chorvatskou.). Posádka se nalodila až pozdě odpoledne. Nevyplouváme.

Neděle

Vyplouváme do zatažené oblohy. Po nahlášení odplutí rádiem na kapitanát se k našemu překvapení objevil člověk, který byl připraven asistovat při vyplutí. Nakonec jsme byli rádi. Pomohl nám rychle sbalit elektrický kabel, který jsme nějak zapomněli odpojit. Zkušená posádka udělala fatální chybu.

Mělo slušně foukat. Řecká předpověď uvádí občas dešťovou přeháňku, česká je bez deště. Česká předpověď měla pravdu – nezmokli jsme. Foukal čistý severák. Pluli jsme na jih, takže vítr jsme měli v zádech. Několik hodin jsme pluli na motýla. Když foukalo kolem 15 uzlů a víc, tak to šlo i na metrových vlnách. Jak vítr spadnul k 10 uzlům (vzdálili jsme se víc od břehu) motýl nešel na vlnách udržet. Přešli jsme na systém obou plachet na stejné straně. Dařilo tak držet plavbu poměrně v úzkém rozmezí kurzů. Podle změn reliéfu pobřeží se vítr stáčel. Přehazovali jsme plachty (hazovali) a tak jsme pluli pořád kurz 180 až 220. Plavba byla poměrně klidná a rychlá.

V závěru jsme absolvovali „kanárské cvičení“. Pochopili jsme, co jsou akcelerační zóny. Na otočce kolem jihovýchodního konce ostrova Fuerteventura jsme se dostali nejprve do větrného stínu. Loď se takřka zastavila. Následovaly větrné turbulence, kdy se směr větru měnil až o 180 stupňů. Láďa si za kormidlem užil rychlé střídání zaďáku s protivětrem při minimální rychlosti lodě. Ostatní jsme cvičili s plachtami. Po vyjetí ze stínu vysoké hory jsme chytili silný bočák, v poryvech přes 30 uzlů. Poryvy se rychle střídaly s poklesy větru na 15 uzlů. Prostě přesně jak píše lodní průvodce, náhlé změny větru o 2 až 3 Beauforty. Před pár lety bychom sbalili plachty a přešli na motor. Dnes už to umíme s plachtami.

Přistáli jsme za stmívání. Kupodivu žádný přístavní asistent se neobjevil. Zvládli jsme přistání k plovoucímu molu, vyvázání bez mooringu i bez asistence místního specialisty. Ten se časem objevil. Jen se díval, jak cvičíme s úvazky. Naše loď je hodně dlouhá, uvázat špičku bylo hodně náročné.

Včera byli námořníci napružení, chtěli expedici s dosažením ostrova Gran Canaria, vzdáleném 120 Nm. Večerní debata skončila změnou programu. Expedice končí a začíná rekreace.

Pondělí

Po přeměny expedice na rekreační plavbu zůstalo na tento den pouze cca 20 Nm. Fouká pořád stejně, což znamená bočák až mírný zadobok. Vyhlásili jsme „den výcviku nových kormidelníků“. Celý den kormidlovali námořníci, kteří toho ještě nemají moc upluto. Drželi jsme loď hodně zrefovanou. Kluci se cítili za kormidlem poměrně v klidu. Uprostřed trasy jsme se vzdálili od pobřeží. Vlny se zvedly přes metr, což bylo pro účely výcviku dobře. Závěr u pobřeží už byl zase bez vln. Byla to naprosto pohodová, klidná plavba.

Trochu adrenalinu bylo až v přístavu. V rozporu s údaji uvedenými v průvodci, nemají moc místa pro návštěvní lodě. Přistát u pevného mola se nám nechtělo. Kdo by lezl na dvou metrovou stěnu při odlivu. Do hospody bychom odešli při vysoké vodě v pohodě, ale při návratu zpět by čekal skok až do dvou metrové propasti. U plovoucích mol, která podle průvodce měla být prázdná, jsou uvázány místní malé čluny. Pro jachtu jsou asi 4 místa nad poměrně mělkým dnem. Přístavní úředník mne ubezpečil, že přímo naše loď zde minulý týden stála 4 dny v pohodě. Vybrali jsme místo s největší hloubkou. Asi za hodinu přijela další loď. Ti se už neodvážili přivázat na dalších doporučených místech. Uvázali se u pevného mola. Bohužel nevidíme na ně přímo, takže nemůžeme sledovat, co se bude dít při nízké vodě (asi v deset hodin). Vyrobili jsme olovnici a měřili skutečnou hlouby moře. Měření potvrdilo, že při nízké vodě budeme mít půl metru vody pod kýlem.

Závěr večera byl korunován kulinářskými hody. Láďa vytáhnul z moře asi 400 gramovou rybu, kterou kuchař mistrovským způsobem připravil. Pro 6 lidí vynikající delikatesa na závěr Velikost ryby jsem odhadnul podle toho, že vypadala úplně stejně, jako když nám přinesou ukázat ryby v hospodě.

Úterý

Opět krásný jachtařský den. Při vyplutí fouká pořád stejně. Jedeme na předobočák nádherných 7,5 uzle. Po necelých dvou hodinách vítr lehá. Po pár minutách se zvedá mírný vítr z východu. Cvičíme flautové plachtění ve vlnách. Nějakou chvíli vlny mizí a jsme jako na Jadranu. Po dalších dvou hodinách se vítr zvedá a za chvíli již zase refujeme plachty. Je to čistý protivítr. Bohužel po té co zahýbáme za roh ostrova, vítr se stáčí taky. Pokračujeme na protivítr. Po 18-té hodině chceme ještě trochu zmenšit plachty. Při refování genoai praská brzda lana rolfoku. Znamená to skasat plachty a dojet posledních 7mil na motor. Po přistání jsem našel stejně velký stoper (brzdu) na vozíku hlavní plachty, který se dá uvolnit. Získáváme náhradní díl. Jirka se Standou pouští do opravy. Potřebný imbus nám půjčuje dobrý člověk ze sousední lodě. Než skončí v televizi fotbal, jsou kluci hotovi. Ještě že máme v posádce zručné řemeslníky.

Středa

Ráno zruční členové naší posádky dokončili běžný lodní servis, který neudělala charterovka. Ve vedlejším městě by měl být nautica shop. Pokusíme se koupit zlomený stoper. Cesta do Puerto del Rosario vede podle letiště. Užívali jsme si nádherný výhled nad startující a přistávající letadla a jejich rolování ke stojánkám. Bylo jich asi pět. Tak úžasný pohled na celé letiště není z žádné vyhlídkové terasy. Puerto del Rosario je velký komerční přístav, jachtařsky odpudivý. Našli jsme jediné místo u mola. Při zahájení přistávacího manévru se objevili přístavní úředníci a vykázali nás ven. Nepomohla ani argumentace, že potřebujeme opravovat. Mezi přístavem a městskou pláží jsme zakotvili na 6 metrech. Pobřeží jsme dosáhli na malém gumáku. Vystoupili jsme, jak jsme později zjistili, v jachtařském výcvikovém centru mládeže. Našli jsme skupinu školní mládeže, které jsme angličtinou vyděsili. Pak jsme objevili paní, která nerozuměla ani slovo. Posunky doprovázenými záplavou španělských slov nás vykázala na benzínku naproti. Tam nám benzinář řekl, že nautic shop je asi 40 minut chůze. Chtěli jsme převozníkovi pomoci dát člun na vodu, aby se mohl vrátit na loď. Zjistili jsme, že paní za námi zamknula. Ani na klepání se neozvala. Naštěstí přistavilo auto s instruktory. Jeden z nich nám vysvětlil, že je zbytečné do nautic shopu chodit, protože má díly pouze na malé lodě.

Po obědě jsme vyrazili na hlavní část plavby. Vlny jsou větší. Nemá cenu zrychlovat, protože při dosažení větší rychlosti loď vyskočí na vlně a obrovským rámusem dopane. Ztratí rychlost. Získáváme další zkušenost z Atlantiku. Vlny limitují naši rychlost. Zbývá jediné. „Dřít“ kurzem maximálně na protivítr a plachty přizpůsobovat tak, aby loď jela rychlostí, kterou vlny dovolí. V daném případě je to 5 uzlů. Plavba se natáhla do noci. Před jedenáctou večerní přistáváme v Marině Rubikon. Konečně super vybavená marina, konkurující špičkovým chorvatským. Díky povinnosti hlásit rádiem vjezd do přístavu, nás čekají dva borci. Poprvé nám někdo pomáhá s přistáním. Příjemné. Borci se loučí sdělením, že budeme-li cokoliv potřebovat, máme volat klidně v průběhu noci.

Stojíme přímo u baru, tak jdeme sůl spláchnout pivem. Záhy nás navštíví místní dáma mluvící česky. Přisedá si k nám, za chvíli přichází její anglický partner. Dovídáme se, že spolu přepluli atlantik do karibiku a zpět. Paní je nadšená, že konečně potkala české jachtaře. Dovídáme se, že pochází s Ostravy. Nacházíme společné známé. Navíc je zná i pražák Láďa. Po zavření baru nás paní táhne na jejich loď. Partner, decentní anglický gentleman, lehce odporuje, ale rychlé podléhá nátlaku své krásné polovičky. Touha podívat se na 17 metrovou loď vítězí. Za chvíli prohlížíme nádhernou velkou plachetnici. Anglický pán decentně komunikuje; paní jásá zjištěním, že češi mluví anglicky. Noc je dlouhá.

Čtvrtek

Dnešek jsme se rozhodli věnovat prohlídce krásného jižního konce ostrova Lanzarote. Dokončujeme servis na lodi a provádíme malý sanitární den. Nevypluli jsme.

Pátek

Na poslední den nám zbývalo asi 10 Nm. Užívali jsme si. Nejprve jsme vyrazili na otevřený oceán, od kterého nás odrazovali přátelé středeční noci. Vlny byly mnohem delší a loď nádherně splouvala. Rány do lodě byly minimální. Litovali jsme, že jsme se nechali odradit od plavby západní stranou Lanzarote. Cestu zpět na protivítr jsme protáhli dále. Kluci mi ukázeli místa, kde bydleli a koupali se minulý týden. Závěrečná necelá hodina byla nádherné splouvání na zadobok. Na minimální plachty jsme pluli rychlostí 6 uzlů. Bylo vidět, že jsme se za týden hodně naučili.

Na benzínce jsme natankovali 20 litrů nafty, což je historické minimum, zvláště uvážíme-li, že loď má motor 41 kW/55 koní.